Zkouška sirén

Včera..., to byla středa, první středa v měsíci, se po několikanásobném slovním upozornění v poledne vřeštivě rozezněly sirény. Zkouška sirén.

Moje maminka seděla na vozíčku u stolu a obědvala. Byla zabraná do jídla. Věci kolem sebe jako obvykle prakticky nevnímala, jen jsem jí asi už pošesté odpovídala na otázku Co to je?, že přece brambory. A myslím, že moji odpověď ani nebrala na vědomí, protože za chvíli ukázala do talíře a s plnou pusou se znovu zeptala Co to je? 

Maminka má svůj Alzheimří svět. Myslí si, že je někde na návštěvě, ptá se, kam jede ten vlak, co tu před chvílí stál, neví, který je den, netuší, že bude mít v říjnu osmdesát pět roků, občas mi vyká a ptá se mě, kdy že se budu vdávat...

Sirény už přes půl minuty vřeštěly, a v tom si toho všimla maminka. Zaregistrovala pronikavý zvuk a zpozorněla. Co to je!? 

Sirény, odpověděla jsem popravdě. Stará paní se zamyslela. Tak to musí být středa..., řekla žena, která názvy dnů už snad dva roky nepoužila 

Z cyklu A tak tu žijem